V červenci 2012 jsme se poprvé zúčastnili vycházky s Psí partou bez plotu. Choicovi bylo tenkrát 16 měsíců a začala jsem pozorovat, že má problémi s ostatími psy. Předtím jsme se hromadných procházek moc neúčastnili, protože jsem téměř žádné pejskaře neznala. Na procházku jsme tedy vyrazili s náhubkem a modlila jsem se, aby jsme nenarazili na podobného rváče, případně aby měl zodpovědné páníčky, kteří zajistí stejnou bezpečnost. Po prvních pár metrech, jsem vypozorovala, že se s každým psem očuchal, vzájemě se nějakým způsobem domluvili a v podstatě všechen strach ze mě opad. S některými si hrál, k jiným měl jakýsi respekt. Během procházky,kdy nedošlo k žádnému konfliktu, jsem mu sundala košík a vše bylo v pořádku. Byl šťastný a já také :) Řekla jsem si že toto je to, co by nám mohlo pomoci. A tak jsme tyto procházky začali vyhledávat, poznala jsem spoustu báječných lidí a psů. Choice se naučil se psy komunikovat a nyní má teké dost přátel. Nové psy sice stále vítáme s náhubkem, ale téměř vždy se brzy sundavá. A proto se budeme Psí party bez plotu nadále držet, protože se lidé i psi stali našimi přáteli a vždy se z procházek vracíme příjemně unaveni :)

Náš 1.trénink dogtrekku team Sagie a Choice :-) . Myslela jsem si, že to bude jednoduché ale nebylo - Sagie věděla co má dělat a šlapala dobře ... Choice ten si chtěl pořád hrát :-D motal sem tam sem tam :-D byla jsem chvíli s toho na nervy !! Sedla na pařez a domlouvala jsem mu jak by měl chodit :-D Start Čelákovice - Svatá Václav - Byšičky - Dvorce - Lysá nad Labem - zpátky vlakem .. zda jsem dobře počítala cca přes 12 km jsme ušli. Jsem mrtvá !! Sagie mrtvá a Choice je happy :-D hyperaktivní pes :-D Potkali jsme i mladého pána co byl na výletě sám .. a nějakou dobu šel i s námi :-D poprosila jsem a vyfotil nás :-D pak jsem ho vyfotila také :-D

Začlo to už v pátek večer. To mě vzala panička ven a přijel i Dick. Chvilku brblal, ale pak jsme začali lítat a bylo to super! Šli jsme na pole, byla už tma, ale naše čumáčky moc dobře ví, kde se kdo skrývá :) Pekně jsme se vyběhali a ty naše holky měly vždycky radost, když jsme přiběhli spolu. Byla to parádní vychajda před spaním.
Ráno jsme si s paničkou přispali, na ranní čůračce jsem zbystřil psa a tak jsem se šel mrknout.
Panička mě furt volala, ale já ho chtěl poznat. No řeknu vám, frajer to byl to se musí nechat, ale nic pro mě. Ještě si myslel, že je kdo ví co a přitom na něj pán volal Ušáku :) Nic pro mě, klidně bych šel dál, ale panička nakonec usoudila že půjdem ven s nima.
Pak jsme skákli na chvilku domu a zase že prej někam pojedem. Doufám že ne jen do krámu nebo tak. K mému překvapení jsme zastavili a nastoupila Saginka (jedna z mých lásek), ale to nebylo vše, opět jsme se rozjeli.... Vám teda povím, Sagie vůbec neví jak se autem jezdí, pořád skákala z kufru na zadní sedačky, až si ji nakonec vzala panička k sobě. Budu jí to muset někdy asi naučit. O pár minut později se auto zastavilo, vyběhli jsme ven a dováděli na louce. Divil jsem se, že nikam nejdem, ale dovádění se Sagie mi v podstatě stačí. Najednou, se objevilo další auto, "já ho znám" :o) Hurá přijela i Zara (taky moje láska) a Max :). Vyrazili jsme na vychajdu šli jsme lesem, dováděli, a hráli jsme si. Jediný co mě fakt štvalo, byla žízeň.. a krom kalužiček nikde žádná voda :o/ Lítali jsme celkem dlouho, pak ještě chvíli opět na louce a pak už jen cesta domu :o(. Ale slyšel jsem paničku mluvit o Izzince a o zítřku, tak uvidíme :o)

Už dlouho se nic pořádného nedělo, tak jsme vyrazili díky Danče na srandazávod do Pyšel. Rozehřívačku jsme měli ještě předem na louce, Sagie a Choicík byli nedobrovolně přikurtování k pekáči. Lítali sem tam, ale moc se jim to nezamlouvalo, především Choicovi. Zátěžový test, spočívající v táhnutí paniček, nedopadl (špatné sněhové podmínky) :) Táhnutí batohu bylo lepší. Tak, konec blbostí a jde se na věc. Nevěděli jsme co nás čeká, ale brzy jsme to zjistili:) Běh na lyžích, střílení prakem, hokejový slalom, pojídání piškotů i trocha poslušnosti ve stížených podmínkách. Vše jsme podstoupili a dokonce neočekávaně skončili na 4.místě :o) Poznali jsme novou kámošku Bess a šli jsme ještě řádit na louku, to asi pesany stějně bavilo nejvíc, páč uprk za balonkem je prostě nejlepší :)

Vyrazili jsme s Izzi, Laky a Peťulou na dámsku jízdu, na chatičku do Kryštofova Údolí. Samozřejmě mužský dohled nesměl chybět, takže jel i chlap Choice :0) Červená feličita nás všechny dovezla na určené místečko. Počásko nám uplně nepřálo, takže páteční vychajda byla v duchu mlhy a lehkého deště. Pesani ovšem byli naprosto šťastní, lítali po lese, nasávali nový pachy a déšť narozdíl od nás naprosto ignorovali. Asi po hodince jsme se vrátili do chatičky. Choicko a Izzi potřebovali ještě vybít přebytečnou energii, tak se rvali na gauči jako dětska. A dámička Lakynka si raději našla místeško dal od nich na křesíllku. My jsme si daly véču, zahrály screble a dobrovolně se zavrtaly do spacáčků s mazlíkama po boku :o)

V neděli 12.8. jsme vyrazili za Sagie a Artušem do Prahy... Prochajda v Praze není pro nás uplně ideál, ale lepší nežli nic. Kupodivu se nám tam i líbilo :) když jsou kolem fajn lidi...... :) Jen Choicko musí na těchto frekventovaných místech běhat s náhubkem a i tak se občasným kolizím nevyhneme :( Ale my to dáme časem do pořádku! Takže díky všem za trpělivost s námi. Poprvé jsme byli u hvězdárny a koukli se na Prahu také z jiného pohledu. Choicík se vyběhal, vyblbl a jeli jsme dom :)

O víkendu 4-5.8. jsme vyrazili s kámošema na chatu do Naděje. Uplně jsme nevěděli co nás čeká, ale o tom to je.... :) důležitý byl fakt, že budem mít kde spát a bude okolo oplocený pozemek. V sobotu jsme kolem poledne dorazili na místo. Hodili jsme batohama a vyrazili na prochajdu. Měli jsme s sebou Kamču (naší animátorku) :o) která naplánovala krásnou prochajdu lesem podél potoka. Všude rostly maliny a ostružiny :) Pesani řádili ve vodě, byli naprosto nadšení. Došil jsme k Naději (přehradě) kde se pesani vyřádili ve vodě a šli jsme dál k Ledové jeskyni. Ledová jeskyně byl sice díra s mřížemi ve které byla děsná zima takže ven vycházela pára, ale všude byla krásná příroda, takže jsme si to uživali :) Zara a Choicko řádili jak blázni, Maxik se tu a tam přidal :) Stejnou cestou jsme to vzali i zpět a jelikož paničky dostihl hlad, vzaly útokem první hospodu, byly vděčné za přepálené hranolky a počkaly jsme si na déšť. Nejhorší přeháňku jsme přečkali pod seníkem a pak se vydali dom. Vyčasilo se, takže jsme si mohli udělat ohníček a dát si buřtíky na který jsme se táááák těšili :) Pesani chvíli blbli, nadlábli se a spokojeně odfrkovali u plápolajícího ohníčku. Společná noc byla nejprve pro Maxika trochu náročná, ale když si mohl konečně ustlat u Choicka v kuchyni, byl spokojen. Spali bychom až do odpoledne, kdyby Choicko nezastupoval budíček. A tak jsme tedy vstali, v klidu posnídali, chvilku pocvičili s hafoušema, zahráli si člobrďo a vyrazili na druhý výlet. Chtěli jsme dorazit na Milštejn, což se nám uplně nepodařilo a trošku jsme bloudili. Pesani byli spokojení, jen vodička jim trochu scházela. Tu a tam se našla nějaká kaluž, ale nebylo to to pravé ořechové. Každopádně všichni zdárně doťapali, v hospodě jsme dali obídek, pesani se napili, odpočinuli si, vyrazili jsme pobalit a hurá domů. Cesta byla pekelná a trvala nám dost dlouho, byl to prostě den bloudění.... nutno říct, že jsme všichni jeli jedním autem a pesani byli uplně milionoví :) Celou dobu nám scházela Izza, Laky a Peťa, takže doufáme že příště se zadaří :)

Lépe bych to nenapsala, těšíme se na opáčko :o)

Myslím že bys sepsala s přehledem hezčí vyprávění :)

V sobotu jsme byli na hromadné vychajdě (3psi a 5fen) v Klánovickém lese. Choicko byl vybaven náhubkej (víme že není svatoušek). K mému překvapení ani nevrkl když viděl nové kamarády. Po půl hodince pobíhání a hraní si s ostaními (psů téměř nevšímaje), jsem mu košík sundala. Prochajda proběhla v klidu i tak (až na to že Choicko je prostě duracellka). Dokonce když bral jednomu pesanovi klacek a ten se do něj pustil, Choicko se do konfliktu nedal a kluci se v poklidu rozešli. Mám z toho radost, doufám že takto budem pokračovat dál.
Během vychajdi udělala Danča krásé fotečky (k vidění ve fotogalerii), tímto děkujeme. Ke konci prochajdy jsme trochu zmokli, ale myslím že to nikomu nevadilo. Jen tři hodinky sice, ale myslím že byl miláček spokojen. :o)